Namátkové kontroly na alkohol

Je možné provádět namátkové dechové zkoušky na přítomnost alkoholu u zaměstnanců nebo musí být vždy jen důvodné podezření?

Každý zaměstnanec je dle ust. § 106 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Zaměstnanec je mimo jiné povinen nepožívat alkoholické nápoje na pracovištích zaměstnavatele a nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele, a také je povinen se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance, který je písemně určen zaměstnavatelem, podrobit zjištění, zda není pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek.

Dále např. ust. § 19 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 65/2017 Sb.“), stanoví, že osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Problematiku orientačního a odborného lékařského vyšetření v případě důvodných podezření na přítomnost alkoholu u zaměstnanců řeší ust. § 20 zákona č. 65/2017 Sb. a výzvu k těmto vyšetřením řeší ust. § 21 zákona č. 65/2017 Sb.

Kromě existence důvodného podezření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky u zaměstnance dle výše zmíněných ustanovení však nesmíme však zapomínat na základní povinnost každého zaměstnavatele dle ust. § 101 odst. 1 zákoníku práce, kdy je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Rovněž odst. 3 tohoto ustanovení zdůrazňuje povinnost spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro všechny zaměstnance na pracovišti, pokud plní na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů.

Každý zaměstnavatel je dle ust. § 102 odst. 1 zákoníku práce povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci včetně přijímáním opatření k předcházení rizikům, přičemž dle odst. 2 se prevencí rizik rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Rovněž i odst. 3 tohoto ustanovení klade zaměstnavateli povinnost soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Pokud si tedy zaměstnavatel vyhledá riziko související s přítomností alkoholu u zaměstnanců či jiných osob zdržujících se na jeho pracovišti, je povinen toto riziko odstranit či vyhodnotit jej a přijmout opatření komezení jeho působení tak, aby  ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Samozřejmě platí, že o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci (ust. § 102 odst. 4 zákoníku práce).

Zaměstnavatel také dle ust. § 103 odst. 1 zákoníku práce nesmí nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Tudíž musí přijmout taková opatření, aby zajistil na pracovištích dodržování zákazu požívat alkoholické nápoje nebo zneužívat jiné návykové látky. Zaměstnavatelé si obvykle kontrolu dodržování této povinnosti stanoví svým vlastním vnitřním předpisem, který musí být vydán písemně a který je pro zaměstnance závazný. Při nedodržení povinnosti zajistit dodržování zákazu alkoholu může být zaměstnavatel při případné kontrole sankcionován dle ust. § 30 odst. 1 písm. x) zákona o inspekci práce, které stanoví, že právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku bezpečnosti práce tím, že nezajistí na pracovištích dodržování zákazu požívat alkoholické nápoje nebo zneužívat jiné návykové látky.

Shrneme-li všechny výše uvedené informace, kontroly přítomnosti alkoholu či jiných návykových látek u zaměstnanců, případně osob zdržujících se na pracovišti zaměstnavatele s jeho vědomím, tedy i žáků na odborné praxi, se mohou provádět nejen při důvodném podezření na přítomnost a působení těchto látek v těle dané osoby, ale mohou být rovněž součástí prevence rizik výskytu a působení alkoholu či jiných návykových látek na pracovišti či práce zaměstnanců pod jejich vlivem, a není tedy potřeba mít pro preventivní kontrolu důvodné podezření, avšak nelze zapomenout na dostatečné zadokumentování všech skutečností a zejména přijatých opatření ve vnitřním předpisu zaměstnavatele.