Informace k vysílání pracovníků z České republiky do zahraničí
Právní rámec: zákon č. 262/2006 Sb. (zákoník práce); ust. § 37a.
Pokud český zaměstnavatel vysílá zaměstnance k výkonu práce na území jiného státu, je povinen předem poskytnout zaměstnanci informace v písemné podobě. Cílem je, aby zaměstnanec věděl, za jakých podmínek bude práci v zahraničí vykonávat.
Jaké informace musí zaměstnanec obdržet?
Pokud tyto informace již nejsou uvedeny v pracovní smlouvě, je zaměstnavatel povinen zaměstnance písemně informovat zejména o:
- zemi, ve které bude práce vykonávána,
- délce vyslání,
- měně, ve které mu bude vyplácena mzda nebo plat,
- finančních nebo jiných plněních, která zaměstnavatel poskytuje v souvislosti s prací v zahraničí,
- podmínkách návratu zaměstnance po skončení vyslání.
Vyslání v rámci přeshraničního poskytování služeb
Pokud je zaměstnanec vyslán do jiného členského státu EU v rámci poskytování služeb, je zaměstnavatel povinen poskytnout informace o:
- odměně za práci, na kterou má zaměstnanec nárok podle předpisů hostitelské země,
- cestovních náhradách a dalších plněních souvisejících s vysláním,
- oficiálních webových stránkách hostitelského státu, kde jsou zveřejněny informace o pracovních podmínkách vyslaných pracovníků.
Krátkodobé vyslání
V případě, že doba vyslání nepřesahuje dobu 4 týdnů po sobě jdoucích, není zaměstnavatel povinen zaměstnanci písemně sdělovat výše uvedené informace.
Povinnosti uživatele vůči agentuře práce při vyslání zaměstnance
V případě, že zaměstnanec pracuje u tzv. uživatele (tedy zaměstnavatele, ke kterému byl dočasně přidělen agenturou práce), má uživatel povinnost včas informovat agenturu práce, pokud tohoto zaměstnance vyšle k práci do jiného členského státu EU.
Informace musí obsahovat zejména:
- místo výkonu práce v zahraničí,
- druh vykonávané práce,
- datum zahájení práce,
- předpokládanou délku vyslání,
- informaci, zda zaměstnanec nahrazuje jiného vyslaného pracovníka.
Dovolená při vyslání do zahraničí
Zaměstnanci vyslanému v rámci nadnárodního poskytování služeb do jiného členského státu EU nepřísluší náhrada mzdy za dovolenou v rozsahu, v jakém má nárok na dovolenou podle právních předpisů státu, do kterého byl vyslán (např. prostřednictvím zahraničních dovolenkových fondů).
